Novinky - Městské divadlo

Taliesyn lepší a tvrdší než jsme čekali

Taliesyn podruhé v Žatci, (21.2. Městské divadlo) tentokrát s další várkou písniček kmotrem a křtinami nového CD Zvesela. Veselejší byl rozhodně i pohled z jeviště do publika, návštěva byla na Žatecké poměry a v porovnání s minulým koncertem Taliseyn slušná.

Za to se divákům dostalo hudby, která se těžko popisuje i srovnává, ale o to lépe zní a poslouchá.

Povedl se i zvuk, přesně takový, aby ukázal kapelu v trochu jiném světle než minule přitom bylo hned poznat „kdo to hraje.“

Tentokrát sice také názvuky jazzu i lidové hudby ale vše zabalené v řízném ale neagresivním rockovém balení. Rock unplugged bez elektrické kytary.

Po úvodní Riddle Songs doplněné Duší z Bezu a  Southern Amnesia, přišla série česky zpívaných songů jakoby se Taliseyn snažili udržet v křeslech publikum češtinou, dokud je žhavé. Ale to zaječí úmysly rozhodně nemělo, protože to co se ozývalo z pódia, to byla směs zdánlivě nesourodých zvuků, které se v uších slévaly do jednoho živého moře. Jan Bičovský hlavní zpěvák kapely už nezní tolik Andrsonovsky a snad i díky tomu kapela už nezní tolik jako Jethro Tull, k nimž bývali přirovnáváni. Bičovský přidal do svého hlasového rejstříku i polohu rockových balad ala 70. léta. Jeho speciálně upravené buzuki obzvláštňovalo písničky banju se podobajícím zvukem a dokázalo se proměnit i v bluesovou kytaru obzvláště když si na malíček nasadil botleneck.

Flétnista Robert Fischmann je ale pořád ten o kom se může říct že vytváří nezaměnitelný zvukový obraz Taliesyn. Bez jeho flétny by byl Taliesyn hodně ochuzen. Na razanci přidala rytmika i akustická kytara, ta též na malebnosti, klávesista se snažil – úspěšně dostat  ze svých kláves i nemožné. Hudebně se na podiu v každé skladbě odehrávalo něco překvapivého až nečekaného, divák neměl mimo přestávky čas na oddych a nudu. Velkou zásluhu na tom měly hodně netradiční aranže, v nichž se nástroje mezi sebou proplétaly ale zmatek z toho nevznikl. Jazzrock byl přítomen jakož i ostatní styly z nichž Taliesyn čerpá, ale bylo to skryto víc na pozadí. Po devíti písních byl tak akorát čas na přestávku aby publikum mohlo vstřebané zážitky zapít a zakonzervovat. Druhou půli zahájil smutný ptačí zpěv flétny v Birds Of the Hills a dál se pokračovalo baladicky až do okamžiku, kdy na podium přišel vzácný host, kmotr nového CD Roman Dragoun. Sklenky zacinkaly, proslov pronesen, mokré cédéčko vhozeno do publika. Kmotr přidal dvě písně a Taliesyn pokračoval převážně skladbami z právě pokřtěné desky Zvesela! Byl to příjemně strávený večer s hodně neotřelou hudbou. Ačkoli znělo dost obsahově temných písní, byla to veselá zábava. Už tím jak Jan Bičovský který komentoval své písně s černým humorem, způsobem jemu vlastním. Rozloučili se s námi dvěma přídavky: Hororovým Výčepním s veselou vložkou na konci a zádumčivou baladou Café za níž by se nestyděl ani Elton John.

Když říkají optimističtí muzikanti koncert se vypálit nedá, mají pravdu. Ale CD koupit lze a na www.taliesyn.cz přečíst texty. Nejméně ty české.

Takto můžete mít doma alespoň střípky nálad pondělního koncertu a čas zbývající do případné další návštěvy Taliesyn, tak rychleji uteče.

Jiří Navrátil